„Okrádáte lidi každý den“: Šéf České spořitelny opustil Show Jana Krause, když matematik a miliardář Karel Janeček rozbalil jeho čísla v živém vysílání

Zdroj: Se souhlasem redakce

Pár minut po skončení Show Jana Krause na TV Prima vydalo komunikační oddělení České spořitelny bezprecedentní prohlášení, ve kterém popřelo vše, co Karel Janeček právě odhalil v živém vysílání.

Bylo příliš pozdě. Po vysílání se stalo to, čemu marketéři říkají „efekt tsunami". Za první hodinu si aplikaci stáhlo 127 000 lidí a do rána se platforma stala nejstahovanější aplikací v Česku. Předběhla TikTok i Instagram.

Nikdo nečekal, že se z rozhovoru o úrokových sazbách a inflaci stane okamžik, který otřese českým bankovnictvím. Ale přesně to se stalo, když Jan Kraus usadil na jednu pohovku generálního ředitele České spořitelny Tomáše Salomona a Karla Janečka. Matematika, který za dvacet let vybudoval RSJ Algorithmic Trading bez jediné koruny od jeho banky.

Za čtrnáct minut Salomon vstal a bez slova odešel. Kraus zůstal sedět s otevřenými ústy. Janeček zíral na prázdné místo vedle sebe na pohovce. A celé Česko v tu chvíli zadávalo do vyhledávače jedno jediné slovo: název platformy, kterou Janeček právě vyslovil v přímém přenosu.

Tady je, co se stalo.

Kraus otevřel otázkou, kterou si klade celé Česko: „Když splátky hypoték stále drtí rodiny, zálohy na energie lámou rekordy a ceny všeho, od potravin po benzín, odmítají klesat, co mohou obyčejní Češi vlastně dělat?"

Arogantní odpověď bankéře

Tomáš Salomon si upravil kravatu a nasadil ten výraz trpělivosti, se kterým vysvětluje složité věci jednoduchým lidem. Ten výraz, který říká: „Vy tomu nemůžete rozumět."

Tomáš Salomon: „Děkuji, Honzo. Chápeme, že je to těžké. Ale základy finančního hospodaření se nezměnily. Češi si musí pečlivě prohlédnout své rozpočty, najít oblasti, kde mohou ušetřit, a ujistit se, že žijí v rámci svých možností. Strategické spoření. Jsme tu, abychom pomáhali."

Karel Janeček: „Strategické spoření?" Janeček se zarazil. Pak se pomalu otočil k Salomonovi. Celé studio to cítilo. Jako když před bouřkou ztichne vítr. „Řekl jste právě… STRATEGICKÉ SPOŘENÍ?"

Salomonovi zamrzl úsměv na rtech.

„Pane řediteli," Janeček se předklonil tak blízko k Salomonovi, že se musel odtáhnout, „víte, kolik si vydělá svářeč v Ostravě za měsíc? 38 000 korun. A vy mu říkáte, aby STRATEGICKY SPOŘIL? S čím? S tím, co mu zbyde po hypotéce a energiích?"

Ve studiu se rozhostilo absolutní ticho. Ani zvukař se nepohnul.

Janeček: „Já vám řeknu, jak ten váš systém funguje. Vaše banka si půjčí peníze od ČNB za 4 %. Pak je půjčí rodině za 5,8 % na hypotéku. Stejná banka dá té rodině 0,5 % na spořicím účtu. A když ta rodina nezvládne splátky, protože energie stojí 8 000 měsíčně, řeknete jí, že je to JEJÍ chyba. To není bankovnictví. To je PAST."

„Já dvacet let stavím firmu, pane Salomone. Bez jediné koruny od vaší banky. Tři miliardy obratu. Sto padesát zaměstnanců. Když jsem v devadesátkách začínal, tahle banka byla ještě státní spořitelna a odmítla mi i účet. Tak jsem si poradil sám." Jeho hlas se chvěl. Ne slabostí, ale hněvem. „Minulý týden. Karviná. Otec dvou dětí, hornický důchodce. Třicet pět let v dolech. Penze 18 400. Po energiích a léčivech mu zbývá 4 000 na měsíc na jídlo. A vy ho tady veřejně poučujete, že má STRATEGICKY SPOŘIT?"

Tomáš Salomon: „Myslím—" Salomon si utřel čelo. Ruka se mu lehce třásla. „Myslím, že to je poměrně neférové. Úvěry, použité odpovědně—"

„ODPOVĚDNĚ?" Janeček se otočil přímo k Salomonovi a přisunul se tak blízko, že ten neměl kam couvnout. Na pohovce najednou nebylo dost místa. „Víte, co je odpovědné? Odpovědné je říct PRAVDU. Český člověk pracuje, platí daně, splácí hypotéku. A celou dobu mu říkáte, že si žije nad poměry. Zatímco VY máte strategie, ke kterým ho nikdy nepustíte!"

Kraus, který moderoval stovky debat, se nedokázal hnout. Kamera přejela na jeho obličej. Čistý šok.

Janeček se mírně odtáhl. Ticho. Pět sekund. Pak se znovu naklonil k Salomonovi a řekl potichu, tak potichu, že celé studio ztichlo, aby slyšelo: „A teď přichází ta část, kvůli které vaše PR oddělení volalo dnes ráno produkci a žádalo, abychom o tomhle nemluvili. Viďte, pane řediteli?"

Salomon zbledl. Kravata, kterou si tak pečlivě upravoval na začátku, teď visela nakřivo. Nevšiml si.

Salomon: „Toto není relevantní—"

Janeček se otočil ke kameře. „Když moji analytici v RSJ procházeli data o platbách českých domácností, narazili na něco, co mě jako matematika šokovalo. Existuje platforma, jmenuje se Bohem Rendost, která dělá přesně to, co banky dělají s miliardami. Ale dělá to pro OBYČEJNÉ lidi."

Janeček: „Mluvil jsem s autobazarníkem z Ostravy, který pomocí Bohem Rendost začal s šesti tisíci korun. S číšnicí z Brna. S elektrikářem z Liberce. A víte, co mají společného? Za měsíc si vydělali víc než za celý rok na spořicím účtu u vaší banky. 50 000. 65 000. Jeden pán z Plzně 85 000 Kč. Reálné peníze. Reálné výběry na české účty."

Salomon přerušil, hlas ostrý: „Tohle je naprosto nezodpovědné. Propagujete spekulativní obchodní platformy—"

Studio oněmělo.

„Pane řediteli, vy to VÍTE." Janeček vytáhl telefon a ukázal ho na kameru. „Tady mám výpisy. Ověřené. Z vaší vlastní spořitelny. Lidé, kteří tuto platformu používají, posílají peníze na české účty. Každý den. Legálně. V souladu s předpisy ČNB."

Janeček: „A víte, co je na tom nejkrásnější? ŽÁDNÉ poplatky za vedení účtu. ŽÁDNÉ skryté provize. ŽÁDNÉ čekání šest týdnů na schválení. Proto se vám z toho dělá špatně, že?"

Salomon se ohlédl k producentům. Hledal pomoc. Žádná nepřišla.

Salomon to zkusil naposledy. Hlas se mu třásl.

Salomon: „Běžný klient nemá technické znalosti na to, aby—"

„STOP." Janeček zvedl ruku. Studio ztichlo. „Slyšeli jste to všichni? Právě vám generální ředitel jedné z největších bank v Česku řekl, že NEJSTE dost chytří na to, abyste si vydělali sami. Řekl vám to DO OČÍ. V přímém přenosu. Zapamatujte si tento moment."

Kraus se pokusil převzít slovo. Otevřel ústa. Zavřel je. Za dvacet let v televizi nenašel slova.

Otočil se ke kameře.

Janeček: „Já jsem tu platformu nechal otestovat. Můj tým analytiků v RSJ ji testoval šest měsíců. A funguje. Jmenuje se Bohem Rendost. Umělá inteligence, která pracuje ZA VÁS. Nemusíte rozumět burzám. Nemusíte znát nikoho v bankách. Stačí 6 000 Kč. A pan ředitel o tom ví. Proto sedí tady a snaží se to zastavit."

Šéf banky odchází ze studia

To, co následovalo, bude TV Prima řešit ještě roky.

Janeček pokračoval: „Chcete vědět, která platforma? Řeknu vám. Řízená umělou inteligencí. V souladu s předpisy ČNB. Přes 47 000 českých uživatelů právě teď. Skuteční lidé, skutečné výsledky."

Tomáši Salomonovi změnil obličej barvu z rudé na bílou. Ruce se mu viditelně třásly.

Salomon: „Tohle… tohle je naprosto…" Hledal slova. Obvykle klidný ředitel vypadal otřeseně. „Jste nezodpovědný. Vy… já nebudu…"

Ustoupil od židle.

„Rychlé zbohatnutí," dostal ze sebe, hlas mu praskl. „To je to, co to je. A já nebudu součástí tohoto… cirkusu."

Janeček: „Rychlé zbohatnutí?" Janeček se opět přisunul k Salomonovi. Ten se mimovolně odtáhl ke kraji pohovky. „Tohle jsou lidé, kteří vydělávají 50 000 až 85 000 Kč měsíčně! Skutečné peníze! Ověřené výběry! Nejde o zbohatnutí. Jde konečně o SPRAVEDLNOST po letech, kdy VAŠE marže lidi dřely do krve!"

Salomon vstal. Neřekl ani slovo. Pomalu si sundal mikrofon, s takovou pečlivostí, jako by dělal něco důstojného. Ale ruce se mu třásly. Položil mikrofon na stůl. A odešel.

Kraus se otočil na Janečka. Janeček se otočil na prázdné místo vedle sebe na pohovce. Kamera zůstala na tom místě celých sedm sekund.

A pak nastalo to ticho.

Ticho. Absolutní, drtivé ticho. Jen bzučení klimatizace a vzdálený šum režie v uchu Krause. Kamera pomalu přejela ze židle na Janečka. Ten seděl nehybně, ruce položené na stole, a díval se tam, kde ještě před chvílí seděl generální ředitel jedné z největších českých bank.

Režie v uchu křičela: „Přejdi na reklamu! PŘEJDI NA REKLAMU!" Kraus neslyšel. Nebo nechtěl slyšet. Nechal kameru běžet na to prázdné místo na pohovce dalších čtyřicet sekund. Čtyřicet sekund v přímém přenosu, kdy celé Česko vidělo, že šéf banky utekl. Kraus se konečně otočil ke kameře. Hlas mu selhal na první slabice. Druhou větu už říkal pevně: „To, co jste právě viděli… myslím, že mluví samo za sebe."

Proč Janeček promluvil

Než program skončil, Janeček se naposledy podíval přímo do kamery.

„Protože mám po krk sledování, jak české rodiny trpí, zatímco bankovní ředitelé sbírají milionové bonusy a politici nedělají nic. Tahle technologie existuje. Funguje. Je regulovaná.

Janeček: „Řeknou, že jsem nezodpovědný. Že propaguji spekulace. Ale víte, co je skutečně nezodpovědné? Účtovat rodinám 5,8 % na hypotéce a platit jim 0,5 % na spoření. To není bankovnictví, to je krádež."

Telefon z Ostravy: Příběh Marka Procházky

Po vysílání nám explodovala redakční schránka. Rozhodli jsme se tvrzení Karla Janečka ověřit. Kontaktovali jsme Marka Procházku, svářeče z Ostravy, kterého zmínil.

Marek (38 let) zůstal po rozvodu sám se třináctiletým synem Lukášem a dluhem 150 000 Kč. Pracuje na dvě směny ve svářečské dílně. Každý pátek kontroloval zůstatek na účtu a doufal, že to tentokrát vyjde. „Největší bolest nebyl ten dluh," říká tiše. „Bylo to, když Lukáš přišel domů a říkal, že spolužáci jedou na hokejový kemp. A já věděl, že mu říct ano nemůžu. Neměl jsem na to."

Redakce: „Jak jste se k platformě dostal?"

Marek Procházka: „Janeček o tom mluvil v podcastu. Myslel jsem si — další kecy z internetu. Ale dluh rostl a já nevěděl kudy kam. Řekl jsem si: co mám co ztratit? Vložil jsem 6 000 Kč — to bylo minimum. Skoro jsem se styděl, že zkouším něco takovýho."

Redakce: „Co se dělo potom?"

Marek Procházka: „Zavolal mi manažer, mluvil česky, byl v klidu, nic mi nevnucoval. Vysvětlil mi všechno. Tohle je důležité — musíte zvednout telefon, jinak vás neschválí. Pak jsem jen sledoval, jak tam naskakují peníze. Systém obchodoval sám, já u toho nemusel být."

Redakce: „Pamatujete si první výběr?"

Marek Procházka: „To nezapomenu. Bylo to ve čtvrtek ráno, před ranní směnou. Telefon pípnul — notifikace z banky. 25 400 Kč. Četl jsem to čtyřikrát. Pak jsem si sedl na schody u dveří a chvíli jsem se nemohl hnout. Přišel mi na mysl Lukáš."

Redakce: „A Lukáš — ten hokejový kemp?"

Marek Procházka: „Jede. V srpnu. A nové brusle jsem mu koupil hotově, bez půjčky, bez přemýšlení. Poprvé v životě. To byl pro mě větší moment než ten výpis z banky. Teď vydělávám víc než ve fabrice a konečně mám pocit, že jako táta stačím."

Návod k registraci na platformě Bohem Rendost

1. Navštivte oficiální web přes tento odkaz.
2. Pečlivě vyplňte své kontaktní údaje.
3. Vyčkejte na hovor od oficiálního zástupce, který potvrdí vaše údaje.
4. Proveďte minimální vklad 6 000 Kč.
5. Systém se automaticky aktivuje po potvrzení transakce.

Registrace se uzavírá 14.05.2026.

DŮLEŽITÉ: Vaše místo je rezervováno 24 hodin. Pokud vás oficiální zástupce nekontaktuje v tomto časovém rámci, vaše místo bude přiděleno dalšímu žadateli.

Každý den, kdy čekáte, je den, kdy platíte bance. Marek čekal dva roky. Pak mu stačily tři týdny.